Dceři
Marek Schejbal
(ze sbírky Rýmoryty)
Co myslíš si o zarostlém pánovi,
který z výšky na Tebe hledí?
Polibek píchá, ale nebolí.
Spíše naopak:
na líčku v teplé něžné cosi se mění.
Velké dlaně a jejich opatrně,
bezpečně pevný stisk,
žádná vůně mléka
jen vůně lásky
a oči plné slz.
Co myslíš si o zarostlém pánovi,
který v náruči Tě drží?
Má dcero s duší zánovní.
Svět venku běží
a já jen stěží
pochopím zázrak stvoření…
Pingback: Texty na www.otevreni.com 2012 | marekschejbal.cz
To je opravdu svižná a umělecky vyspělá báseň, úplně z ní cítím ten rozdíl mateřské a otcovstké lásky, díky Marku!
Nádherná, Marku!