Byly nebyly
Dvě sestry se koupaly
Jedna pravda druhá lež
Se jmenovaly

Praví lež své sestře:
Pojď budeme závodit
Ale když nesvlékneš se
Nemůžeš mě dohonit

Pravda dlouho váhá
Plavat umí dobře…
Ale nechce býti nahá!
To na princeznu nehodí se

Zatímco lež své prosté šaty
Špinavé a roztrhané
Odhodila v trsu slámy
Pravda svlékala se nesměle
Své šaty krásou třpytivé

A už už společně plavaly
Na druhý břeh jezera
Lež se pravdě posmívala
Že je pravda pomalá

Pravda vztekem bez sebe
Opřela se do plavání
Že svou sestru dožene…
Jenže lež se tajně vzdálí…

Když pravda k břehu doplavala
A sestru nikde neviděla
Velikou jásala radostí
Ke svému zdatnému vítězství…

A když dlouho seděla
Své samotě se divila.
Smutně plavala zpět
Ke svým šatům v břeh.

Jenže ani tam sestru
Ani své krásné šaty
Nenašla kupodivu…
Jen sestry špinavé hadry
v travnatém trsu slámy.

A protože se moudrá pravda
své královské nahoty stydí
hadry své sestry oblékla
a tak po světě smutná chodí.

A co její sestra lež?
Ta jasem krásných šatů
Se třpytí více než
Hlava zlatých vlasů.