Básnické rozmluvy – 4. Večer, až půjdem spát

Večer, až půjdu spát,
Přeji si, abych tě mohla hřát,
Přeji si, abys hřál ty mne
A otevřely se dveře tajemné.

Večer, až půjdeš spát,
Nech si o mně něco zdát,
Něco, co tě provoní
A na mne tě naladí.

Večer, až půjdem spát,
Zhasnem lampy, usne řád,
A my spolu budem psát
Ty řádky života, co každý rád.

Večery pod lampou, večery psaní,
Večery s nudou svou, večery hraní.

Večery pod dekou, večery snářů,
Večery pramenů, večery lhářů.

Večery tajemství, večery hájenství,
večery smíchu … na sto let díků.

Večery vánku ukládaj k spánku,
Hlazení, česání při nočním vánku.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: POETICKÉ OTVÍRÁNÍ 2012 | Štítky: | Autor: .

Autor: Sima Sima

Od minulého Almanachu je to stále žena středního věku, která píše básně a píše je stále poskrovnu. Neb při cestě pracovní zdolává i cestu studijní. Nachází se v době, kdy prochází proměnou a již ji moc neuspokojuje rytmus básní minulých. Z minulé doby je v tomto Almanachu báseň Co se v trávě právě třpytí?. Ostatní básně jsou nové, vytvořené pro téma ulice. „Milý čtenáři, přeji ti klidný prostor a čas pro možnost prožitku.“

Napsat komentář