Jsem jako strom,
do jehož kmene jsi vyryl svoje jméno –
jež je teď mou touhou, bolestí,
i největším pokladem!
A jako luční květina,
co Tobě pro radost a potěšení nabízí svůj květ
pokorně a tiše…
s téměř němou prosbou…
Prosím Tě, Lásko, buď tak hodný,
přijmi jej něžně,
a zahřej ve svých dlaních
– i když máš možná radši orchideje –
dopřej jí kousíček tepla,
aby mohla zesílit,
a přečkala ty tuhé mrazy
Kolik kvítků odkvetlých
pod listím se skrývá.
Před mrazem i vítr ztich‘,
ztichla voda živá.
Až vzduch jarem zavoní,
víly závoj spletou,
zítra tak jak předloni
ty kvítky rozkvetou.
Jane i všem citlivým vílám, kterým se její něžná básnička líbí přeju, aby se ten jejich kvítek dočkal svého věrného obdivovatele.
pohodář Tom – http://www.pohodar.com