Růžová víla
na plátcích lotosu
tančí,
něžně hýčká
hladí,
pečuje milostnou láskou
o všechna stvoření.
V té noci září měsíc,
posílá do temné hloubky jezera
své stříbrné stuhy,
jež se v něm proplétají.
A víly všech barev
přírody, nádherného okolí,
kolem něžně létají.
Jejich křídla
šustí vzduchem,
jemně se dotékají
našich spících uší.
Milé zvuky zpěvu,
jež léčí,
ale nebudí.
Děkuji vílám
i něžným květům,
hlubokému jezeru,
slastné černé noci.
Děkuji vám
i dobrým skřítkům,
vzdušným elfům,
jež cítím ve vánku i v dechu.
Děkuji vám
pomocníci přírody,
krásné bytosti, vám
chvalozpěvy s láskou
zpívám…
Milá Michaelo Isabelo,
Tvá báseň je krásně vzdušná a voňavá …
a udělala radost mnoha elementárním bytůstkám 🙂
Ivo