Čím víc ubývá
citů nebo lpění,
tím víc množí se
vášeň.
Příteli, je to zvláštní,
zdá se mi…

Ironie života asi…
Když přejdeš vrchol
už aspoň neplakat…
To je velký posun

Co se to děje
uvnitř mě
mého těla, mojí duše?

Přichází po vlnách
vzrušení
a klid
vzrušení
a klid

Střídá se to
jako oheň a voda
a ve finále
zkamením?

Nebo usnu jako u potůčku
a budu vnímat jen
jemné
bublání vody
šumění větru
ve větvích.

Všechno mi to
už bude fuk!
A zůstane mi
jen ten krásný klid…

Jako stařečkovi který
se houpe v křesle na terase
a nemá kam se hnát
je smířený se vším.

Už nemá žádné vášně
cítí lásku
a klid
moudrost
a zase klid…