Milý Honzíku devět,
jsem moc ráda, že jsi napsal dopis Ježíškovi, a hlavně – Tě MOC chválím za to, že jsi se ve škole už naučil TAK pěkně psát! Ježíšek Tě moc pozdravuje a moc Ti děkuje za radost, kterou jsi mu svým dopisem přinesl. Zrovínka včera jsem mu ho přečetla. Mám Ti vzkázat, že nemáš věřit úplně všemu, co Ti dospělí řeknou nebo zamlčí. Tedy, zatím jim věř, hlavně mamce a taťkovi a paní učitelce. Ale později věř nejvíc sám sobě, to víš, u dospělých je to moc důležité. Cože?!!! Že mi nevěříš, že Ježíšek mi to řekl???!!! Proč? Protože nevíš, jak vypadá? A proč bys měl věřit mně? Jejkote mankote!!! Dyť ho znám! Proto!
Ježíšek je malilinkaté kouzlo ukryté v každičké pohádce, je to krásné, co potkáváš ve snech, je to teplo od maminky a široká ramena taťky. Až bude zase sněžit, Honzíku, pozorně si prohlédni vločky. Vypadají jako malé kvítečky, ale bohužel vydrží takové jen krátce, pokud tedy není dost velký mráz. Jak moc velký? No tak moc, že zamrzne rybník a Ty můžeš jít vyzkoušet ty nové brusle, které si tajně přeješ najít pod vánočním stromkem. To se sníh pak totiž udrží dlouho dlouhatánsky na plotech u zahrádek, kolem kterých chodíš každý den do školy. A, Honzíku, prosím Tě, ten vlčák, co bydlí za rohem, vážně nekouše, když je za plotem. On jen štěká. A víš, že je to fenka a že brzo bude čekat štěňátka? Že odbíhám? Aha, takže zpátky k Ježíškovi – když na ten snížek, který leží třeba na těch plotech, rázně posvítí sluníčko, Honzíku, přivři očka a koukej se do něj. Uvidíš malý Ježíšovský zázrak – vykouknou na Tebe různobarevná světýlka. Některá svítí malinko a jiná jasněji. Některé ty hvězdičky k Tobě přijdou blíž a jiné se od Tebe budou vzdalovat spíš. Jsou to malé sněhové víly, jež tančí před očima pro ty z nás, kterým mrznou prsty na rukách a teče do bot. To proto, aby měli radost, když nemají nablízku takové šikulky jako jsi Ty, takové děti, které chtějí radost hlavně rozdávat. No a Jendo, pamatuješ, jak v létě svítila duha? No ano, ten veliký barevný most nad obzorem, tam v Přední zadní, kde jsi byl u babičky na prázdninách. Ne??? Ale nepovídej, zrovínka jste se vraceli s dědou z obchodu, děda si koupil pívo a ty nanuka. Jahodového s čokoládovou polevou. Už víš? Že ne?! Že to byla tvarohová zmrzka? No, tak dobře, asi jsem se přehlídla… Tak ta obrovská duha – tak to je, prosím Tě, klouzačka pro Ježíška. Tu mu vykreslila mamča Příroda, aby v létě nelelkoval a trénoval odolnost proti náporu dětských přání před Vánocemi. To proto, aby bral své poslání s lehkostí. No a na podzim, Jendo, Ježíšek tvoří o sto šest! Lístečky, víš, ty barevné věci, co padají ze stromů, ale – Jéžiš Marjá – dyť Tobě je už devět, to musíš znát, tak i ty vystřihnul z přírodního papíru malý školáček Ježíšek, zrovínka se učil psát písmenko „s“. Es jako srdíčko. Nebýt jeho, padaly by dnes na nás namísto pěkně vytvarovaných srdíček možná kolečka nebo čtverečky. I když já tuším, že i z nich by děti měly radost!
To víš, je ještě malý, letos začal chodit do první bé a ještě neumí všechna písmenka. No, abych byla upřímná, ale nepráskni to na mě, že Ti to prozradím, Ježíšek každý rok opakuje. To máš tak, nejdřív se naučil em jako máma a milování, pak zvládl el jako láska levou zadní a následovalo á jako Amor. To mu šlo obzvlášť dobře. Jenže to es… (u něj ho vždycky přepadne stres, že nestihne ze srdce vystřihnout lístečky pro každý les)… no dobrá, nebudu žalovat… od čtení a psaní má mne, vánoční vílu.
A ještě Ti prozradím jedno malé tajemství. Když se večer podíváš na oblohu, určitě tam najdeš jedno hvězdné uskupení – jmenuje se Otevře… totiž Velký vůz. Tak to je, ale nikomu ani muk, Ježíškův povoz. Všimni si, že čím víc se blíží Vánočnění, tím víc se ten vůz naklání. To není proto, že by jel s kopce. Depa. Z té dálky není vůbec vidět, že je plný dárečků. Sem tam i přes rok jich pár utrousí, ale to neříkej dospělákům, protože by ti nevěřili ani slovo! Dospělí bývají dost omezení, řídí se totiž výhradně tím, co se píše na internetu. No a v předvánoční čas zatáhne Ježíšek za šňůrku a spustí z Velkého vozu hotovou dárečkovou lavinu! A ony se rozprchnou na všechna možná místa tak, aby je ti lidští Ježíšci ve správnou dobu našli!
Tak.
Co? Cože??? Jak to, že vím, o těch bruslích???
…
A kdybys pořád nevěděl, koho je potřeba obejmout, řiď se svým srdíčkem. A někdy obejmi někoho, kdo to nečeká. Nebo mu aspoň řekni Dobrý den. Nebo Šťastné a veselé, klíďo píďo v létě.
Měj se krásně, Honzíku, a ještě jednou díky za dopis.
Jo a neužírej to syrové těsto na linecký, bude Tě bolet bříško!!!
Tvoje, dnes již tradiční, malá Víla vánoční, třicet čtyři, hou hou!