Toto je jarní dopis Ježískovi psaný někdy v dubnu 2011. Tehdy malá princezna s růžovýmis střevíčky hledala smysl sama sebe a smysl všeho. Dosud se jí to nepodařilo. A.
P.S. Bibli už mám, letos pěkně prosím o Pravidla slušného pravopisu. Díkes Jéžo.

Milý Ježíšku,

posílám Ti jarní pozdrav.

Totiž – pořád mě vrtá hlavou, co asi řeknu dětem, až se mě budou ptát, co děláš přes rok, když o Vánocích nosíš dárky. Asi jsi na dovolené J. Tak Ti píšu psaní, neboj, nic od Tebe nechci, já totiž pořád věřím tomu, že na Štědrý den přicházíš coby malé miminko klíčovou dírkou do obýváků a pod stromeček naděluješ dárečky. Akorát jsem pořád nevymyslela ty praktické věci – jako jak je pobereš a jak se s tím nákladem protáhneš dírkou… No nic, v každém případě – i troufnu si mluvit za miliony dětí na celém světě, jsme rádi, že Tě máme.

Víš, vážní dospěláci ve většině případech o Tvojí existenci pochybují. Ale já mám dva důvody k tomu, abych se pokusila jim jejich pochyby zpochybnit.

Když jsem byla malá, bylo mi tak pět, strašně jsem si přála dostat šatičky na vílu. Jenže jsem to nenadiktovala do dopisu. Těsně před Vánoci jsem jakési tetě tvrdila, že mi je Ježíšek přinese. Maminka na ní mrkla, jako že ne-e. A ona se mě zeptala, jak to vím. A já na to – vím to, Ježíšek to ví. Zapeklitá situace. Dospělácká maminka vytušila možný průšvih a zkažené Vánoce, pokud šatičky nedostanu. Narychlo sehnala látku, umělé květiny a perličky a v noci těsně před Štědrým dnem mi je ušila. Maminka Ježíšek pověsila šatičky v sáčku na stromeček. Já je uviděla, zazářila mi očka, radostí celá bez sebe jsem zvolala památnou to větu: „Ježíšek mě slyšel!“, šatičky rozbalila, oblékla a hned běžela se pochlubit kamarádovi Fandovi o dvě patra níže.

Bylo mi asi dvaadvacet. Den před Štědrým dnem jsem šla kdoví pro co do výtvarných potřeb. A zírám na stolní stojan. Do Prčic, říkám si. Nejsem pitomá? Proč jsem si ten stojan nepřála k Vánocům?! Nakoupila jsem, odešla jsem. Pak na Štědrý večer koukám na velkou nezabalenou krabici pod stromečkem. A povídám památnou to větu: „Já vím, co tam je.“

„Jak to můžeš vědět?“, ptá se maminka.
„Je tam stolní stojan. Musí tam být“.
A byl tam.
To mi nikdo nevymluví, prostě jsi „mezi námi“.

Často říkám: „Miluji Ježíše“.
Myslím tím muzikál „Jesus Christ Superstar“.

Ten se musí pustit na plný pecky. Každá melodie je pro mě jako feťáky extáze (teda, aspoň tak si to představuju). Nádhera. Geniální. Současné. Pořádnej rock, ale je „od Tebe“. A.L.Weberovi smekám.

To bys koukal, jak Fandík jako miminko hnedle usnul v šátku na mým bříšku, když jsem poslouchala ten muzikál pěkně nahlas. Asi to ze mě cítil…

Čtu o Tobě životopis. Abych byla upřímná, nejsem schopná číst Bibli. S těmi všemi čísli mi spíš připomíná účetní rozvahu než duchovní spis. Kdybys náhodou někde viděl stravitelný výtisk, dej mi znamení, jo? Hele, fakt souhlasim. Téměř se všim.

Ježíšku, občas zapomínáš na to, že lidi jsou především zvířátka. Víš, asi by ses měl zaměřit víc na lidskou přirozenost, protože třeba nesesmilníš (souhlas), ale sesmilníš i pomyšlením na cizí ženu/muže – to je na mě moc. Fakt, jsme zvířátka.

No a taky jsem pochopila, že je v hodně lidech kus Tebe. Aniž by to věděli.

Někteří píší, jiní malují, zpívají, tančí. Pochybuju, že by byli v politice (škoda). A jiní se schovávají v kostelech (což je někdy taky škoda).

Vezmi si třeba mě, jak jsem dopadla. Kamarád Fanda, ten, co by bydlel od dvě patra níž, byl můj potenciální budoucí manžel. Jako malí jsme si slíbili společný život. Jeho maminka to dokonce nahrála na kazetu. Brali jsme to vážně, dokonce jsem se domluvili, že budeme bydlet u nich, Fanda tvrdil, že je to u nich „větší“, což ovšem nebyla pravda, u nás to bylo „větší“. V pěti letech nemá človíček odhad. A Fanda hledal jednou v knihovně původ svého jména, narazil na Františkány, přečetl si, kluk jeden zvídavá, životopis Sv. Františka z Assisi, začal ministrovat, místo na MatFyz šel na teologii a teď káže v kostelu Pany Marie Sněžné na Jungmanově náměstí. No prostě – smůla, pro mě. Ale on je určitě šťastný.

Jsem tak trochu poznamenaná reklamou. Vím, že červená je v reklamě agresivní a zaručeně upoutává pozornost a „NE“ se v reklamě NEsmí použít. A tak mívám problém s Tvým vyobrazením. Proč, prosím Tě, jsi všude možně přitlučený na kříži a trpíš? Kdysi jsem byla v kostele, tuším v Německu, byl to vysoký cihlový kostel, hodně prostoru uvnitř. Zrovna tam konalo biřmování a já se mu snažila rozumět. Pak jsem vzhlédla nahoru a koukám na velký černý kříž s Tebou. Udělalo se mi špatně, měla jsem dojem, jakoby do mě někdo kopl a já musela z kostela utéct. Od té doby jsem se kostelům spíše vyhýbala. Pak jsem Tě potkala na Kosu v malém kostelíku u hřbitova. Na obraze jsi na mě koukal, pěkný, s bíločervenou září padající dolů ze srdce. No konečně! Tohle na mě konečně působí pozitivně. Pak jsem se ptala jedné věřící slečny, proč to tak je. A ona, že Kristus za nás trpěl a že my taky trpíme. To mi přišlo nejdřív dost divný.

Pak jsem přemýšlela o lásce a o svobodě. Když někoho milujeme, nemůžeme si ho k sobě připoutat. Ani kdybychom chtěli sebevíc, ten člověk je svobodný. Může a nemusí být s náma. To samé platí u dětí. Jako rodiče své děti milujeme, ale pokud je naše láska, i v dobrém, vězní, už to přestává být láskou. A tak jsem porozuměla utrpení.

Ale kdyby teď byly Vánoce, ráda bych Tě požádala o jedno.
Zařiď, ať jsi víc viděn jako člověk, kterému září ze srdce láska.
Víš, reklama má být pozitivní.

Měj se krásně a na Vánoce zase přijď, jo?

Vánoční víla – toho času na dovolené.

P.S.

Chtěla jsem Tě potkat. Stalo se.
Minulý týden jsem byla na esoterickém veletrhu. Prodával jsi u jakého jakéhosi stánku. Mladý muž, vousy, nádherné světle modré oči. Prošla jsem kolem a krátce jsme se na sebe dívali. Jako bys tušil, že o Tobě píšu. Krátké duchovní spojení. Usmáli jsme se na sebe a já šla dál… Já vím, že Ty víš, a Ty víš, že já vím.

Ahá, tak Ty mimo Vánoce prodáváš knížky???
To mě taky mohlo napadnout!!!
Čus bus autobus, koukej se zase protáhnout na štědrý večer, a pines mi čtivou Bibli, OK?
Jéžiš! Já mám jedinečné prvenství, jsem prrrrrga na celý zeměkouli, kdo letos napsal Ježíškovi!!!

(Už jste někdy potkali blázna, kterej si píše o dárky k Vánocům v dubnu????)