Kdo bude první? Kdo zvítězí?
Kdo nakonec všechny porazí?

Dvakrát tyto, třikrát tamty,
čtyřikrát, pětkrát, hamty hamty…

Ještě tohle, víc a více,
stříbrné vidličky a zlaté lžíce.

To je ještě málo! To nestačí!
Ještě! Ještě!
Chci troje zpívající kleště!

Hory, tuny věcí,
za rok možná leccos z nich
ocitne se před popelnicí.

Tašky plné v rukou tíží,
oči se od celodenní únavy již klíží.

Musím vyhrát, mít toho nejvíc, to chci!
Ukázat všem okolo, že jsme fakt borci.

Dřeli jsme jak mezci a proč? To dobře víme.
Teď už jsme „in“ – jen tak se neztratíme.

Mnohé jsme porazili, dali jim na frak,
nemají takový luxusní bourák.

To čumíte, co? Teď jsme někdo,
patříme mezi vyvolené.

Na nás nemáte, vy chudáci,
to je přece zřejmé.

Stačí kouknout na značku košile, hodinek –
jsou značkové, briliantové, krásné
a tím pádem je doufám vše jasné.

Kdo je borec a kdo pucflek
jasné na první pohled,
to bych teda řek´.

Není co řešit, mám co chci –
ty správné věci,
všechny jsem porazil
a s přehledem zvítězil.