. . .

jakoby bolestí sténala
té noci – na jejím pokraji
okolo chytal jsem madla tmy – a
jako bych se s ní miloval potají

nejstarší foto svítání
viděl jsem toho rána
osamocený s jejími vinami
a ona s mými – sama

. . .

krásný je čůrat
do kůry stromu
rozpraskaný jak
nebe od hromů

krásný je hřát si
na prsou hada
vždycky když říkáš:
„Mám tě tak ráda!“

. . .

Ještě stále nemám názor
na Tvůj návrh být Tvůj Azor
brát si milence Tvé za vzor
zděsit se když zařveš: Pozor!

Pořád nevím čemu věřit
když Tvou duši nelze zčeřit
srdce Tvé však snadno změřím
od postele k dveřím