Kavárna v galerii má ke kávě jen medovník a prázdné ubrousky od muffinů. Vedle ke stolu se snáší servírka v oblaku mentolovo lesní vůně s pivem a mléčným koktejlem. Zrzavá. Krása plná záhad. Jemné křivky čar. Elfí silueta. Téměř průhledná vážka.
Muž vysvětluje své chápání Amor Psýché. Výstavy, ze které já se jdu pozvracet. Zkrvavená těla, vyhřezlé vnitřnosti, kastrace. Mentální masturbace, mentální masturbace je to. Zpocený. Říká, že jako medvěd. Se mnou hází třas a zimnice.
Prázdné ubrousky od muffinů skrývají sladkost pod jménem brownie. Brownie velikosti karamely za šestnáct. Dám si dva ty brownie. Na uklidnění.
U stropu motanice chapadel černých stolních lamp. Chobotnice se po nás natahují svými chápadly. Stejně výstava zůstává nevysvětlená. Vysvětlovat není co. Muž rozčilený z rozhovoru. Žena vyprázdněná. To brownie nepomohlo.
Venku straky chřastají. V šedých bytových blocích už se místy svítí žloutkovými světly. Den končí ještě ani nezačal. Vzduch sytý čímsi známým a bezpečným. Teplem předjarním. V prosinci.
Moc se mi líbí jak jsi to napsala, Jano… Ten popis servírky je skvělý…