Zimní noc
Za lesem
zahoukal
vlak
a bylo to jako když
zavyje
zvíře
Výkřik se
rozléhal tělem
až záblo
A ten les
plný kořenů
očí
a vášní
Výkřik
se rozlehl duší
až to zapraskalo
jako když vyvrací
dveře z pantů
Za lesem
zahoukal vlak
Bylo to
jako když
zabije
Labyrint návratů
Jdu a zdánlivě ani o píď nepokročím
Stále jdu a rozeznávám
místa, kde už jsem kdysi byla
Znovu a znovu
prchám vpřed
a brodím se zpátky
Nové krajiny
podobají se sobě navzájem
jako kdyby je znovu a znovu vyvrhovalo
jedno moře
Jen pokaždé v jiné části dne
za jiného světla
Oknem do zahrady
Teď Teď Teď
Stejná a jiná
Divoká vlna se valí z hloubi k hrdlu
Zaplavuje oči
Listy květin se chvějí v teplém vzduchu
Slunce se posunuje po obloze a ohmatává
roh stolu paprskem
Tlumená hudba se mísí se zvuky z okolí
Teď
Stejná a jiná
Vnímám svůj dech, příliv, odliv
Luna se posunuje po obloze neviděna
přezářena sluncem, ne však ztracená
Teď
Oknem do zahrady se vytrácí můj pohled
Oknem do zahrady zalité sluncem
mizím
a jsem
Po dešti
Bylo po dešti a před soumrakem
Lesy vydechovaly vláhu a zvlhlé dřevo vonělo jako vlažný chléb
Pole a louky – cele oddány vodě – popíjely průhledné krůpěje
Polehlé obilí a ztěžklé stvoly osychaly jen zvolna
Oblaka plula, temněla a tmavla
Velké kapky padaly z větví a zněly jako hudba –
jako doznívající ukolébavka pro bicí
Krajina se oděla mlhou a mlha jí zapnula pás ticha
jak to umí jen mlha uprostřed polí a lesů
po dlouhém letním dešti tu chvíli před soumrakem
(Ze sbírky Labyrint návratů – připravuje se)
Irino díky, moc se mi líbí, hlavně Oknem do zahrady a Po dešti. Je tam cítit velké napojení na přírodu i na svou bytost.