Znal jsem takového… Věřili byste, že je to možné? Já sám jsem tomu zprvu nevěřil. Jak absurdní, říkal jsem si, nikdo přece nemůže mládnout, každý přece po celý život průběžně stárne…
Pak jsem ale začal být vůči tomu muži vnímavější a … začal jsem si všímat zajímavých věcí…
On totiž lidský věk není jen jeden, nýbrž je jich víc… totiž… více druhů… Např. věk kalendářní, vyjadřující, kolik času uplynulo od našeho narození. Ale co třeba… takový věk… dejme tomu… biologický? Nebo třeba… psychologický? Anebo… vitální? Jak je to s nimi? Takových „věků“ by se jistě našlo víc…
Není tedy možné, aby, zatímco člověk kalendářně stárne, což je zákonité a nezvratné, aby tentýž člověk současně např. vitálně mládl? Nebo i psychologicky, či příp. ještě i jinak? Proč by to nebylo možné?!
A… nemůže pak, dokonce, být toto mládnutí v různých oblastech ve svém souhrnu nakonec důležitější, zásadnější než současné kalendářní stárnutí?
To je jistě velmi složitá otázka, a ještě mnohem obtížněji by se na ni asi hledala odpověď.
Jak jsem se ale s tím mužem setkával – znal jsem ho již dlouho – a měl jsem možnost vnímat, jak se projevuje, a především vnímat jakousi jeho vnitřní „jiskru“, stále jasněji zářící, zbavil jsem se postupně všech pochybností.
Ano, ten muž opravdu svým způsobem celý život mládl.