Zimní krajina bílá
jako nevěsta
Zamrzlá utichlá chladná
rukou svou mrazivou
mi kyne

Proč ale teď, proč já ?
Ve svých snech stále
toužím po jiné ?

Proč nedám k ledu
city teplé vášnivé
proč ?
Toužím po tání ledů
v zimě hořce chladivé.

Po jarní krasavici toužím…
S úsměvem milým,
laskavým .
S náručí květů něžných
a s lůnem teple voňavým.

Však místo toho
k Sněhové královně na sáně
mnohý můj blízký usedá.
A já už Gerdou
nemohu dál být…

Už nemám na to sil!
Tak ubíhá mi den za dnem
a já uvnitř stále víc….uvadám.

Prosím tě Jaro
mou duši smutnou přijď,
uprostřed zimy
hezky pozdravit.
Tak nějak mile, víš,… mě zahřívej….