Rozhovor Honzy Vávry s Markem Schejbalem o tvořivém přístupu k životu, smyslu tvorby a aktivitách, které ji podporují…
Iveta Havlová, Marek Schejbal a Tereza Fricová z Otevřených s Honzou Vávrou na křestu knihy Ideální svět od Terezy
Již více než čtyři roky probíhají v domě Maitrea skupiny Umělcovy cesty, které jsou zaměřené na rozvoj tvořivosti, ale také na sebepoznání. Jako lektor těchto kurzů mám samozřejmě radost, když sny, které objevujeme na kurzu, nezapadnou, ale zhmotní se v dílo a tím mění svět. Ať to jsou knihy, cd, výstavy, módní doplňky nebo podnikání. Ještě větší radost mi samozřejmě dělá, když někdo podporu tvořivosti a objevování krásy šíří dále. Jako ukázkový projekt mi přijdou Otevření. Skupina, kterou založilo několik účastníků jednoho z kurzů, kteří se rozhodli pokračovat – vytvořili malé nakladatelství, produkční společnost a internetový portál. Vše nyní slouží nejen jim, ale i dalším začínajícím umělcům…Setkal jsem se tedy s Markem Schejbalem, jedním ze tří zakladatelů Otevřených, básníkem, spisovatelem, moderátorem poetických recitálů a i v dalších oblastech tvořivým člověkem, abychom si popovídali o smyslu tvorby, o tom, co tvořivosti pomáhá, o kurzech Umělcovy cesty a jejich přínosu a aktivitách Otevřených…
Marku, když ocituji poslání Otevřených z jejich stránek, píšete: „Zveme vás na těchto stránkách a na našich akcích k objevení a práci s vaším tvořivým potenciálem.“ Jak bys nám tedy stručně představil, co to vlastně je ten tvořivý potenciál?
Pokud se podívám okolo sebe, tak vše bylo někým vytvořeno, pokud jde o lidskou tvořivost, tak je neomezená, ale někdo se z nějakých důvodů obává tuto svou tvořivost projevovat. Když bychom – jako Otevření – byli malinkým impulsem k tomuto projevení se, tak by to plnilo účel tohoto uskupení na 100%.
Co vás vlastně přivedlo k tomu Otevřené založit?
Impulsem k založení Otevřených bylo absolvování kurzu Umělcova cesty, na čemž máš ostatně lví podíl. Protože po ukončení tohoto kurzu, kde jsme znovu nalezli zárodky své vlastní tvořivosti a kde také vznikla přátelství lidí se společnými zájmy, jsme chtěli v něčem pokračovat, a tak pomalu vznikla myšlenka na zplození tohoto uskupení.
Jaké zárodky bys řekl, že jsi našel ty osobně?
U mne šlo především o to, že jsem začal více psát – a to také díky ranním stránkám (jeden z nástrojů, který účastníci v kurzu Umělcova cesta pravidelně používají). Dříve jsem občas napsal báseň, ale po kurzu jsem báseň napsal občas víckrát.
Od doby, co jsi absolvoval kurz (dva roky?) jsi krom toho, že jste založili Otevřené, byl plodný jako autor – přispěl si do společné sbírky básní, vydal jsi vlastní sbírku Rýmoryty a také jsi přispěl do almanachu povídek. Básně a povídky vznikaly až po kurzu, nebo jsi čerpal i z toho, co jsi napsal už předtím?
Básnickou sbírku Soukromá otevření, kterou jsme napsali společně s Janou Gregorovou a Ivetou Havlovou – taktéž absolventkami kurzu, jsme vydali jako první počin Otevřených – mé básně v této sbírce jsou z velké části napsány jednu prosincovou noc v průběhu kurzu…
Svou prvotinu Rýmoryty jsem psal z větší části v dřívějších letech a doplnil ji básněmi novými – kratší básně jsou z let dřívějších a delší z doby během a po kurzu. V tom je vidět ta probuzená tvořivost!
Myslím v těch delších básních – více odvahy a delší texty… A v almanachu povídek Životní jinovatky je jedna povídka z dřívější doby a dvě nové.
Pamatuješ si, kdy jsi tedy básně vlastně začal psát a co tě k psaní přivedlo? Vybavuji si tvoji historku, jak jsi začal chodit na hodiny zpěvu poté, co jsi jel v autě a vezl učitelku zpěvu a najednou sis spontánně začal zpívat a ona ti to nabídla, říkám to správně?
Říkáš to správně. Napadá mne to okřídlené: „Když je žák připraven, učitel se vždycky najde.“
Nejstarší básně jsou psány tak pět, maximálně sedm let zpátky, takže nejsem takový ten studentský básník, ale jsem rád, že jsem si dovolil něco napsat, protože pokud chci něco sdělit básní, jde o niterný stav a emoce a někdy i citlivá místa a napsat něco a podělit se o to s ostatními je především taková emoční záležitost – alespoň pro mne…
No a co mě k tomu přivedlo?…přemýšlím a dumám… Asi pocit něco sdělit…
A sdělit sobě, nebo snad světu, dalším lidem?
Já světu sděluji touto básní, že jej mám rád!
Vypíšu svůj pocit na prázdný list papíru a někdy z toho vznikne báseň i pro lidi a svět a někdy jen pro mne a někdy jen pro mou ženu a jindy se to dá i zveřejnit… Někdy to zase třeba všechno přeškrtám a jindy to pověsím na web stránky Otevřených… Píšu ale i přes to, když to někdy „bolí“. Dovolím si to navzdory tomu, a nebo právě proto.
V tom cítím aspekt překonání sebe sama… Vy jste dokonce učinili tvořivý krok a založili nakladatelství, abyste mohli svá díla publikovat, místo abyste zkoušeli někde to nabídnout a třeba si pak jen stěžovali, že vám to nikdo nevydá, jak skončí někteří autoři. Co vidíš jako hlavní impulz, co tě v tomto velkém kroku podpořilo? Je to nějaká vnitřní změna postoje, nebo setkání s podobně smýšlejícími lidmi?
S Janou a Ivetou jsme po kurzu spáchali tzv. umělecký recitál, kde jsme četli své básně, Jirka Malý hrál na saxofon a ty jsi to uváděl a také hudebně podpořil – díky za to – a z tohoto recitálu jsme se rozhodli vydat básnickou sbírku. A kdopak ti vydá v dnešní době poezii? Přeci ty sám! Takže jsme založili společnost Otevření a pustili se do toho. Fotky ve sbírce nám dělala Petra Nováková, taktéž spolu-absolventka kurzu Umělcova cesta.
Umělcova cesta stála jednoznačně za touto aktivitou, protože tam jsme si dokázali představit, že je něco takového vůbec možné a dali jsme se tam také dohromady během kurzu. Když ale tříměsíční Umělcova cesta skončila, řekli jsme si: „Co teď, když kurz skončil?“? To je taková záludná otázka. Když hoří oheň a vyndáš z něj polínko, tak za chvíli uhasne, takže lépe se držeti blízko, či ještě lépe, uvnitř ohně. Takový je i cíl nás Otevřených, nenechat se uhasnout! A zároveň nechat hořet či rozhořet i ostatní, pokud budou chtít.
Zmínil jsi recitály. Tam čtete poezii živě a už v tom docela dlouho pokračujete, objevilo se hodně dalších autorů. Čtení poezie nepatří dnes mezi tak častý druh akcí, vidíš v tom nějaké specifické kouzlo proti tomu básně psát, nebo je vydávat v knize? Co tobě osobně recitály přinesly? Já musím přiznat, že vaše recitály a živé čtení mi začalo vracet vztah k poezii vůbec, vrátilo mi to ten rozměr, který jsem do té doby vnímal třeba při spojení hudby a kvalitních písňových textů…
Podle mne jde hlavně o to se setkávat. Společně si prožít své texty. Kniha je skvělá, báseň na webu také, ale pokud znám osobně autora a mohu s ním prožít jeho text, tak to je ještě lepší. K tomu ještě hudba či hudební složka a jde o cítění básně, alespoň tak to beru já. Každý máme své oblíbené hudebníky a posloucháme si je na cd, ale živý koncert je živý koncert…
Vtipné byly třeba naše prázdninová středeční poetická setkávání v obchodním domě Kotva ve třetím patře – básně v obchoďáku! Bomba!
To je vlastně podobné, jak já vnímám kurzy Umělcovy cesty… Pracoval jsem s knihou, ale chtěl jsem zažít to spoluprožití, sdílení, oživení, zažít to takříkajíc „live“… Pojďme dál…
Vím, že toto vše děláš ve volném čase, je toho hodně – vedeš portál, pořádáš čtení, do toho píšeš sám, zároveň vím, že maluješ, učíš se zpívat a máš rodinu a navíc ještě práci, která tě živí. Dokázal bys pojmenovat, co ti dává tvorba zpět, že ti to stojí za to jí dávat energii? Moje babička se mě občas ptá – no jo, pracuješ a ještě máš trable s tou muzikou, proč to vlastně děláš?… co bys na to řekl ty?:)
🙂 Někdy mám pocit, že je toho moc. Potom ale jdu na poetický večer a jsem opět nabitý. Profesí jsem účetní a v básnické sbírce Soukromá otevření mám básně o smrti – představil jsem si, že na náhrobku bude napsáno: „Zde leží člověk, který za svůj život vyplnil 3578 daňových přiznání…“ To mě energií nenaplnilo, ale když držím v ruce vydanou knížku básní, tak mi to dává mnohem větší smysl, což se o penězích říct nedá – ve smyslu vydat sbírku poezie a vydělat na tom 🙂
A jako odpověď babičce bych řekl: „Mám tě rád a hudbu taky!“
Myslíš, že ti tvorba nějak pomáhá i v práci a každodenním životě, nebo tě tedy od ní spíš odvádí?
Někdy lidi mají představy nebo zkušenost, že umělci jsou bohémové, který třeba zanedbávají děti – ale mně přijde, že ty zvládáš oboje…
Celý svůj život si v podstatě tvořím, jen jde o to, jaký způsob zvolím. Mohu je i kombinovat a být naplněný. I podněty z každodenního života mohu brát a inspirovat se jimi v umělecké sféře, což dělají asi všichni umělci…
Určitě se nabízí i takové klišé, že tvořivost a účetní nejdou nějak dohromady, což v tvém případě na mě působí skoro naopak – ve smyslu, že kvality, které jsi z této práce získal, využíváš i pro realizaci tvořivých projektů – vnímáš to taky tak?
Účetní je kreativec v rámci daných zákonů,a tak se dá dívat na každou profesi. Ve všem je něco ukrytého, jde jen o to nebát se to najít. I když mne něco naplňuje více a něco méně.
A napadá tě nějaká zásadní myšlenka, filosofie, která tě oslovila z kurzů Umělcovy cesty?
Když už se dostáváme do této filosofie tvorby života…
Tak já opět odcituji svou báseň 🙂 : Na hrob mi napište zlatými písmeny: „Zde leží člověk, co nebál se to udělat…“ a Umělcova cesta byla jiskra, která se rozhořela ve mně, že se opravdu nemusím bát něco udělat.
To je zajímavé, proč ze své zkušenosti myslíš, že se lidi bojí tvořit nebo prezentovat svůj vnitřní svět? Jak to bylo u tebe a co se tedy vlastně proměnilo tou jiskrou…?
Tak je to asi formováno školou: když se ti to nepovede, dostaneš pětku a propadneš. Potom v zaměstnání – když se ti to nepovede, tak přijdeš o prémie, a když se to bude opakovat, tak tě vyhodíme. A někde cestou jsem tedy dostal program, že chybovat není přijatelné. Co si o mně budou myslet ostatní, když dělám samé chyby? A tak jsem se radši bál udělat chybu, místo toho abych se bál ji neudělat…
Z toho pak vyplynou taková rozhodnutí, jako: Radši nebudu psát, protože nejsem dost dobrý v gramatice, radši nebudu zpívat, protože občas dám falešný tón, radši nebudu malovat, protože neumím namalovat ruce… No a hlavně…Co si pak o mně pomyslí ostatní?
A tak jsem se dříve bál něco víc udělat, něco nového zkusit. A občas s tím také ještě zápasím, ale už je to lepší 🙂
Ano, v duchu filosofie Umělcovy cesty a její autorky Julie Cameron bych řekl, že rizika, chyby a zkoušky jsou příznakem žitého života…
Přesně tak! Zdá se mi, že v současnosti spousta dospělých lidí začíná chodit na kurzy psaní, kreslení, klavíru atd., a to je dobře. Protože pokud chceš v ničem neudělat chybu, tak nic nedělej, ale pokud něco zkusíš, můžeš něco krásného objevit…
Je pravda, že i o kurzy a knihy Umělcovy cesty je zájem, který vzrostl. Kniha byla vydaná již léta předtím, ale nevyvolala zas takový ohlas a prodej. Asi tomu přispěl i ten živý rozměr…
Jaké máš tedy teď další plány a sny? Další sbírky, román, výstavy?
Máme v plánu vydat knihu textů Otevření 2012 – takový výběr toho, co bylo publikováno na stránkách www.otevreni.com v roce 2012, a umožnit tak autorům držet v rukách knížku, kde najdou i své texty…
Román zní skvěle, Honzo! Píšu si do snů! Ale pro začátek by se hodila novela 🙂
(teď lituji, že jsem vám něco jako příspěvek na stránky taky neposlal :))
Tak tedy očekávám tvé texty v roce 2013! Chtěli bychom z toho udělat tradici!
Výstava – momentálně chodím na kurz focení a v plánu je i výstava prací tohoto kurzu, takže snad se mi i nějaká fotka povede:) Dnes jsem lítal po Praze a snažil se něco odfotit a dokonce jsem byl i na Staromáku a v jedné zapadlé uličce jsem v kavárně narazil na svou sestru 🙂
Ha, to mi připomíná náhody ne-náhody, o kterých mluví Umělcova cesta jako o synchronicitách, které s tvorbou přichází. Navíc si vzpomínám, že jsi říkal, že ona učitelka zpěvu vlastně byla kamarádka tvé sestry a vezl jsi je spolu, ne? Tak možná tvoje sestra s tvou tvorbou nějak souvisí, což? Máš ještě nějaký příklad náhody/nenáhody spojené s tvorbou nebo Otevřenými?
Když ti řeknu, že to byla právě má sestra, která mi emailem poslala odkaz na kurz Umělcova cesta, se slovy: „To by tě mohlo zajímat!“, tak to asi hovoří za vše!
Vypadá to, že ona mne postrkuje k tvoření a manželka mne inspiruje a podporuje…za vším hledej ženu. Energie žen se neustále jakoby potlačuje, ale myslím si, že nastává doba, kdy budeme ladit a ne se přetahovat.
A ještě se vrátím k nakladatelství – poezie dnes není zrovna komerční záležitost, jak je to vlastně s náklady knížek…
Je to tak, že v prvé řadě se podporujeme my sami a naše rodina a naši kamarádi a známí, když jim dostatečně dlouho propaguji svou knihu a to, že ji ještě nemají! Vydáváme poezii v počtu kolem 200 ks, takže malonákladem, ale je to první krok. Záleží na každém z autorů, kam až chce dojít.
My můžeme pomoci začínajícím autorům s publikováním textů na stránkách, s možností autorských čtení na našich poetických večerech. Dokonce třeba teď v únoru budou každé úterý na internetovém rádiu Applaus v pořadu KREV (=kreativní tvorba) číst autoři publikující na našich stránkách. Pomůžeme i s vydáním knihy…
Je hezký, že to, co děláte pro sebe, dáváte i dalším lidem.
Díky. Vyzývám lidi k otevření se a k tvoření!
Ještě taková poslední otázka – co bys rád vše ještě tvořivého udělal či vyzkoušel, abys měl v osmdesáti pocit, že jsi to prožil naplno?
Ať už se mi zdá nápad zpočátku jakkoli bláznivý, tak si dovolit jej zkusit! Vloni jsem např. zkusil udělat přijímačky na DAMU, ha! „Ale vždyť jsi otec od rodiny a máš děti…, to je nápad!,“ říkala mi tchýně. Někdy lidé, kteří tě mají rádi, se obávají, aby sis neublížil, ale přitom právě to tě někdy může brzdit.
Ale nerad bych si v osmdesáti říkal: „Kdybych to byl býval tenkrát radši zkusil…“
Tak jsem to tedy zkusil a dostal se do druhého kola! Dál už sice ne, ale měl jsem z toho dobrý pocit, i když jsem v podstatě neuspěl…nebo jsem vlastně uspěl? Záleží na úhlu pohledu.
Raději to zkusím a možná uspěji a možné ne, místo toho abych to nezkusil, a neuspěl stoprocentně … to už taky někdo řekl, ne?
Jinak, když se vrátím k otázce, tak bych rád měl za sebou třeba tyto věci: vydat CD s italskými áriemi, napsat novelu, výstavu fotografií (to se už blíží! :), výstavu kreseb a maleb, pokřtít tvoji knihu básní nebo tvé cd…
Díky za rozhovor a přeji ať vše vyjde, včetně těch posledních bodů :-). A také, ať se otevřeným i nadále a ještě více daří v dalším podpoře lidí v tvorbě a její prezentaci.
Také díky za příjemně strávený čas!
Kurz Umělcovy cesty začíná opět v Maitrei 18.2. 2013, 11.2. je možno se zúčastnit ukázkového večera.
V případě, že si objednáte do 31.3.2013 knihy na našem eshopu a uvedete při objednávce do vzkazu prodejci heslo „Umělcova cesta“, dostanete na celou objednávku 20% slevu.
rozhovor mě uchvátil…. díky za inspiraci…. zase o tobě Marku vím o trochu víc.
moc dobrý rozhovor, díky 🙂