V těch temných nekonečných nocích

můj anděl těla pláče
v bolestech
a stesku po spřízněnci v něze

v tvrdnoucím srdci chlad a pustota spáleniště…
jen houf havranů obhlíží jinovatkou pokryté pole zdechlin

A do vědomí se pronikavě zarývá
palčivá neodbytná otázka –

Kdy už holka KONEČNĚ opustíš
tu hloupoučkou touhu po něčem
co tu buď pro tebe už dávno není
nebo důsledně zabíjeno nesmí být??!