Někde je blok či dva. Blok jeden blokovatej… Bloky jedny blokovaté…
Šikovně se skrývají někde v hlubinách, možná až u dna duše.
Všechno zašmodrchají, pokroutí, převrátí vzhůru nohama.
Udělají paseku.
Někde něco nehraje, drhne, skřípe.
Otevřme stavidla a bude průchodno.
Netlačme však příliš… Chceš-li moc vědět, moc se dozvíš…
Všechno má svůj čas…
„Nechápu“, vzpíráš se, „vždyť času již tolik uběhlo…“
Důvěřuj… Vždy se v pravý čas dozvíš, co je zapotřebí.
Jaký další krok učinit…
Udělal jsi – a dál děláš – vše, co lze,
tak už odevzdej se tomu, co nás přesahuje.
Tam jsi na správné adrese,
na nejlepší možná místa Tě to donese.
Jj, všechno má svůj čas…
Ahoj Pavle, nic hezčího jsem od Tebe snad nečetla. Moc díky! Tereza
Děkuju, to jsem moc rád, že to ještě někoho osloví.
To je moudré Petře, díky 🙂
promiň Pavle…já tě pořád přejmenovávám …