NA OSTŘÍ NOŽE

Balancuju na ostří nože
dívám se dolů
jak vlastně žiju
na hraně šílenství
svázána v pochybách
furt sebou šiju.

Hodnotím
počítám
zas nevím
kudy kam
v povrchní panice
životu utíkám.

Mé tělo poslušné
hubne a chřadne
mám jenom dívat se
jak k zemi padne?

Jsem tady na světě
ráda či z donucení?
Na tuhle otázku
odpověď není.
Tak jako není jen
černá a bílá
tak jak se mění den,
co noc ho střídá.

Po ostří nože balancuju
po tenkém ledě našlapuju
jestli se probořím
poznám svět jiný.
Poslední tanec zatancuju.
Na hraně života.
I den se chýlí.