Starý muž

 

Starý muž mě nečekaně pohladí po vlasech

a pak je sevře v pěsti na mé šiji

až mi stydne krev a oheň zachvacuje uschlé keře

A jeho ruka pokračuje dál

Spočine na mých zádech

o něco déle, než –

ach ano, přesně o ten zlomek chvíle

aby nebylo možné brát to jako

přátelské a nevýznamné

 

 

Když zaváhám

 

 

Kdo seje oheň, sklízí dým
A nebude už žádné příště
Bude jen spáleniště
A nikdy už tě nespatřím
Jdem ruku v ruce a já mám strach
Už rozsvěcejí v oázách
Mám strach z blížícího se ráje
Má pýcha už se kaje
Má hrdost vzpomíná na sílu ze samot
Najednou nevím, co je mi vlastně vhod
Najednou nerada svoji poušť opouštím
Utíkám před tebou, jediným, který se mi dvoří
A všchno pokazím svým věčným váháním
Kdo seje vítr vím a jistě sklidím bouři
Jdem ruku v ruce a já vskrytu hořím
Kdo seje oheň, sklidí dým
Však nebude už žádné příště
Když zaváhám
bude jen spáleniště
a nikdy už tě
nespatřím

 

Divoká

 

Bude se mi po tobě stýskat
Po tvé mírnosti
Po tvé pozornosti
Po mechu, který by se neproměnil v bažinu
na cestě smíšeným lesem
po níž jsme mohli jít a dojít
Bude se mi po tobě stýskat
ve chvílích, kdy se budu
                                      topit pod hladinou
Ty bys mě vytáhl, kdybys tam byl
Kdybych se ti nevyvlékla z želez
                                      klidné něhy
když jsi spal
Už teď se mi po tobě stýská
A to stále ještě ležím po tvém boku
a dívám se, jak mě obkličuje
                                     deštný prales