Ohnutý až k zemi

srdce, větve, zlomeny

ani lístek na něm není

stářím, větrem znavený.

Uschlý blátu ušklíbá,

na nebe též nevidí,

mech jej dávno nelíbá,

smutkem vidí na lidi.

Nesměje se, nezelená,

pramen života,

na práci už nic

nemá,

sklíčená je samota…