Druhá

Něžná pampeliška
K Slunci zdvíhá svoje víčka
Žasne pod hvězdami
Zvedá dlaň
Snad snaží se dotknout se paprsků

Chtěla by státi se
Potulným šípem Amora
Odhodlaná
Obnažená

Ve skromnosti oděná

Své lásce věrná
Bohu oddaná
V Zemi rozprostřená
Jaká záhada
Voní
Voní
Voní
Z hloubi duše
Netuší
Že život je jen pro ní

Úsměv vykrojený
Do tvaru koláčku s medem
Lehla si do letní louky
Vlasy nechala růst
Motýl si sedl doprostřed úst
A nabádá ji
Zpívej, děvče
Však ještě se jí nechce
Ještě ne
Ještě ne
Ještě ne
Brání se – však už jenom lehce

Obrať svůj pohled k slunci
Jako pole slunečnic
Plodné, zdravé, neskutečně krásné
Prokvétá
V lásce
Princezna není už zakletá

Třetí

Světýlko
Ve tmě
Co netuší
Že tma už dávno není tmou
Je to jen příšeří
To, čeho se bála
Se změnilo
V malinkou příšerku
Rozmilou
V čertíka Bertíka
Co růžky ji potrká
Aby šla dál
Do světla
Ale též
Do světa

Bohu je libé
I ženské ňadro milé
Bohu je libý
I úžas vrásčitý
Jsou totiž poseté ornamenty
Krajkami
Vlnkami
Hvězdami
Srdíčky

Srdci je milý
Úsměv, kterým nešetří
Obohacuje
Každé smutné
Závětří
A mění v příjemný vánek
Bezvětří

Sluncem prosvětlená
Drobná postava
Za jejímiž rameny
Zatím schována
Skutečná žena
Postává

V tanci všech světlušek
Rozezní harfy tón
Slétlo se hejno berušek
Našlo tě
Přála sis?
Našly tě životy
V nich ukryté

Sedm krát tisíc
Rozmilých létavic
Dalo ti křídla andělská
A drobnými chodidly
Ti vepsaly do tváří
Leť!

Čtvrtá

Po staletí věků
Se tulák vrací
K lidem
Ač nezdá se to
Libuje si
V křížovkách

Upekl si z vět
Roztodivný svět
Neznaje začátku neznaje konce
Tiché gro rozprostřel
Do jediného slova
Snad aby ho dokázal sníst

Ochránce s úsměvem rváče
Zastánce
Smutného pláče
Na tisíc hledaje důvodů
Proč nejít vstříc
Lásce
Ačkoliv již dávno
Miluje

Proč, lásko, stojíš
tolik nehnutá?

Pohleď na sebe
Jak přetékáš
Jak vzkvétáš
Jak taješ

Nejsem bez pohybu
Jsem
Jsem
Jsem
V každém