Moje tělo
má místo buněk
zrezavělé železné koule

Tíží a drásají
A asi se brzo začn(o)u
rozpadat. . .

Až ze mě nezbyde nic
než moje srdce

Pohřbíš ho prosím
na zahrádce před svým domem

K růžím
u cestičky kudy denně chodíš?

Možná by vnímalo
rytmus tvých klidných kroků

A kdyby ne ?

Nevadí
Prý by mu i tak chtělo být blízko…