Bojím se, že zítra bude
jiné než dnes nebo včera
že sny jsou jen hry
co vchází do mě
za večera…
Stále se dívám, leč nevidím
jak mě střípky jasu obtáčí
zářím a myslím, že je to tma
co hladí, voní
všude cítím bodláčí…
Chci rozsvítit
si ve své duši
a zahnat strach
uvěřit, že nebi sluší
modrá a zelený je hrách…
Vídím světle modrou pastelovou barvu, hráškové pole a velmi, velmi nicotný strášek… (jako ten hrášek), jako by už nebyl 🙂
Radko, všechny Tvé nedávné básně jsou moc pěkné. Díky.