Procitám ze sna
světlo bdí za oknem
jsem prázdná bez naděje
v očích strach
pod peřinou sen

Večer jsem to nevěděla
že dávno nejsi můj
že hra na dva byla smělá
že pod hvězdami smrdí hnůj…

Hledám se v tom zmatku, chtění
co člověk, to jiné vyprávění
procitám a znovu snění
mám tě ráda…
„my“ už není.