Když mrznou mi prsty
Volám po teplu
Když hoří mi spánky
Prahnu po ledu
Když visí mi plachty
Volám po větru
Když sním vzdušné zámky
Přemýšlím o pádu
Když bouchnu vrátky
Volám po návratu
Když vrátím se zpátky
Dychtím po odlivu
Když slunce mě zžíhá
Volám po dešti
Když mokro mám v botách
Prosím o deštník
Když život mě bolí
Zrak míří k poslední notě
Když umírám v poli
Řvu ze všech sil po životě
*
V Divadelní ulici
Exploze
Ví Bůh proč
Ráno člověk vstane
A v půl jedenácté
Leží mezi střepy
Rána a krev
Plyn a bolest
K snídani cereálie s mlékem
A k obědu…
29. dubna někdo neobědval
Jen na operačním sále dýchal
Rajský plyn
A bolest
*
Nebudu rozbíjet své chyby
Nebudu rozbíjet svou nedokonalost
Odsuzuji se k trestu
Dokonalé bezchybnosti
A
Pochybné dokonalosti
Prostřednictvím svých chyb
A své nedokonalosti
Které bezpochyby
Považuji za dokonalé
Dialogické básně vedeny s básníkem Nanaem Sakakim
Pingback: Texty na www.otevreni.com 2013 | marekschejbal.cz
hezký Marku, jak se vlastně dialogické básně píšou? je to na dialogickém kurzu nebo jde o nějaký způsob uvolnění tvorby?
K té básni o explozi, díky za ni, soucítila jsem s těmi lidmi, zvláštní, že byla tak blízko umělecké školy