Kdybych měla dovoleno

Kdybych měla dovoleno, stáhla bych tě k sobě,
svými rty bych dýchla na tvé, dotkla bych se tvojí tváře,
pomaloučku, skromně.

Prsty projela bych z vlasů na ramena, ruce,
svlékla bych košili z pasu
a pod ní proplula bych jako ryba v oceáně,
opatrně, hravě.
Odepnula bych postupně úchyty, co drží k sobě
kusy látky nežádané.
Kdybych měla dovoleno, ztratila bych se na
věčný krátký čas v prohlubni krku,
snad zaslechla bych hluboký mužský hlas…
Kdybych měla dovoleno,
zpomalím a zaposlouchám se do rytmu zvonivého rege,
co z radosti z přítomného hraje orgán uprostřed.
Kdybych měla dovoleno, obejmu tě kolem pasu,
kdybych měla dovoleno, nechám ruce odejít,
dám jim jejich vlastní hlavu,
vymluvím se na zábavu.
Vymluvím se na lásku.
Kdybych měla dovoleno,
prsty jako pavouk
utkám síť okolo nohou
a rychle, zběžně i se zbylým oblečením, strhnu ji.
Kdybych měla dovoleno, vyčaruji hmotnou fantazii
o tobě a o mě,
svými rty spěšně proběhnu si po bocích.
Kdybych měla dovoleno,
našla bych k hříchu stovky důvodů,
zapomněla na příčinu
a líbala bych tě dlouhé hodiny.
Svět by ztratil se z dohledu a bez dalších ohledů
ztratil by ses se mnou.
Kdybych měla dovoleno, lásce zcela podlehnu.
Vymluvím se na samičí pudy lvice,
vůní potu milostného zaplním si celý byt.
Dovoleno nemám, proto ta hořká tečka.
Hledím na ní, rozplývá se do stran,
stala se z ní dnes hvězda mlhavá.
Tak tu krásku nežádanou vrátím obloze,
ať promění se v malý světlý bod,
jen tahle jediná
zářit i ve dne vedle Slunce bude smět,
viditelná pro nás dva.
Kdybych měla dovoleno, udělám ten zázrak.
Kdybych měla dovoleno, lásku vyznám za každého z nás.
Kdybych měla dovoleno, zajisté to udělám.
A tak jenom k psaní veršů povolení mám,
miluji tě, smělá slova doplňuji
a konečné tečce mazaně se vyhýbám