dykdilinadiskotéka!
Petrovi a Václavovi

P. nejspíš prásknul V. že píšu verše
a že jsem vlastníkem nevlastní hlavy
V. ke mně přistoupil: „si dobry synek, jenže!
chytni se konečně nějake baby!“

a pak se zase vrátil do deště
jenž pršel z mraku umělohmotné hudby
co jsem tam dělal – vím-li? dodnes ne
vždyť s tímto vesmírem navzájem jsme si nudní