Šťastné a veselé

„opadává omítka mraků!“
vzkázal jsem si v čase vánoc
vypouštěných do řek
oči se otevíraly a zavíraly
takovým způsobem že slova
drolila ze svých černých zadků
nějakou šíleně normální jistotu
zatímco v místnosti s televizí
usínal můj modrý otec