Když jsem Tě poprvé uviděla

něco zapadlo

do hlubiny

Mé volání

se vrátilo

z hor

a krčilo se Ti

u nohy

v hluku rozhovorů

zahradní restaurace

Ale ve mně

už se uzlíky pupenů

rozvíjely do listů

K půlnoci

už jsem šuměla

jako koruna lípy

a začali si na mně

sedat ptáci

Hvězdy duší

ztracených

se chvěly

Na rtech

a kolem jazyka

mi ulpěla něha

 

U stolu už tou dobou

zbylo jen pár

vesmířanů

a mně v té chvíli napadlo

že přirozeností vesmíru

je být

ve smíru

A pak se všechno rozvonělo

a něco ve mně řeklo:

A jé, holka,

tohle bude vážný