Ach, Lásko, tolik jsem toužila
Najít Tě náhodou na kraji ulice
Ach, Lásko, ta touha tolik mě tížila
Tříštila srdce mé v tisíce
Ach, Lásko, tolik jsem snila
O polibcích, dotecích, objetích

Moc, velice
Ach, Lásko, s Tebou až do oblak
Vzlétnout, odlétnout, splynout
Proč? Tak…
Protože tolik jsem věřila, že Jsi
Že někde Jsi
Pro sebe, pro Tebe
Nejhezčí ze všech
Nejlepší, nejsilnější
TY, jediný, Ty…

A pak jsem Tě potkala
Náhodou, na kraji ulice
Touha bolet mě přestala
Srdce se poskládalo z tisíce
V jedno, abych konečně prozřela
Ty – stojíš tam, zdá se, že nehnutě
TY, silný a jediný mezi sty
Čekáš, zda přistoupím, obejmu Tě
I já tak činím, jen z Lásky, jen z Lásky
Ó, pane můj, jediný králi
Těžko však věřit lze
Že namísto muže
Mě po tolik let soužila láska
ve stromy…

Tvé paže zdobí Tě vysoko
A já k nim nedosáhnu
Tvá ústa, kde jsou? A přitom… tolik hovoří
A já jim naslouchám
Srdce se dotknulo srdce Tvého
A mnou Láska prostoupila
Ach, jak…
Z mého snu stala se
Jiná realita
Snad jediným mužem jsi Země
A ze mě snad Země se stává
A tak zmožená, nesoužená
Do mechu v lese padám
Oči přivírám
A vítám to poznání

Prsty se boří mezi Tvé kořeny
Srdce se noří ze snů do skutečnosti
A já Tebou dýchám a Ty dýcháš mnou

Lásko moje jediná
To ve mně jsi tolik let
Spala…