Volba

Ranní vlak po kolejích sviští,

rychlost postupně nabírá.

Kupé je polorázdné,

otec se svou dcerou živě diskutují,

její studium a zážitky probírají.

„Dáte si pivo, bagetu či kávu?“

nakloní se paní do dveří.

„Ne, děkujeme…“

Příjemný den jí popřejeme.

Jedeme už plnou rychlostí,

kolem trati sloupy, stromky

a keře se míhají.

Na obloze těžké šedé mraky,

možná dnes sprchne…

Obyčejné nedělní dopoledne,

jakých je bezpočet.

Vlak hladce klouže po kolejích

– tomu vždy tak nebývalo.

Před lety po kolejích

spíše poskakoval.

Leccos se vlastně zlepšilo a zlepšuje, mění,

samozřejmost to není.

Toť důležité uvědomění.

Aby dnové nebyli všední a šťávy prostí,

můžeme si povšimnout

malých zlepšení, radostí a zajímavostí.

Ten samý den –

sám od sebe neliší se ani za mák.

Přesto však každý z nás

vnímá jej trochu jinak.

Toť zajímavé zjištění,

které všední den leckdy

zlehka pozmění.

Pozmění různým směrem

– vyber si ten svůj,

vytvoř si svůj vlastní filtr.

Jaké brýle si nasadíš?

Toť Tvá vlastní volba.

Zpoza svých zvolených brýlí

pak to své zvolené uvidíš,

svůj vlastní svět si takto vytvoříš.

V něm pak přebýváš,

jeho prostředí si užíváš.

Je na bíledni,

že každý den (zdánlivě) všední

žijeme si vždy po svém.

Co si vybereš Ty?

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Úterní kdovíco | Štítky: | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Básně i jiné texty píšu již delší dobu – s rozdílnou intenzitou, podle toho, kolik přichází podnětů. Je to zajímavé a často i objevné zároveň... Vždy mě znovu překvapuje, jak se texty píšou vlastně samy. Ruka „jede“ po papíře a když je dopsáno, papír se odloží. Někdy až druhý den zjistím, co jsem to vlastně napsal a mnohdy jsem překvapený – rozhodně bych to nevymyslel.

1 komentář u „Volba

Napsat komentář