Ranní vlak po kolejích sviští,
rychlost postupně nabírá.
Kupé je polorázdné,
otec se svou dcerou živě diskutují,
její studium a zážitky probírají.
„Dáte si pivo, bagetu či kávu?“
nakloní se paní do dveří.
„Ne, děkujeme…“
Příjemný den jí popřejeme.
Jedeme už plnou rychlostí,
kolem trati sloupy, stromky
a keře se míhají.
Na obloze těžké šedé mraky,
možná dnes sprchne…
Obyčejné nedělní dopoledne,
jakých je bezpočet.
Vlak hladce klouže po kolejích
– tomu vždy tak nebývalo.
Před lety po kolejích
spíše poskakoval.
Leccos se vlastně zlepšilo a zlepšuje, mění,
samozřejmost to není.
Toť důležité uvědomění.
Aby dnové nebyli všední a šťávy prostí,
můžeme si povšimnout
malých zlepšení, radostí a zajímavostí.
Ten samý den –
sám od sebe neliší se ani za mák.
Přesto však každý z nás
vnímá jej trochu jinak.
Toť zajímavé zjištění,
které všední den leckdy
zlehka pozmění.
Pozmění různým směrem
– vyber si ten svůj,
vytvoř si svůj vlastní filtr.
Jaké brýle si nasadíš?
Toť Tvá vlastní volba.
Zpoza svých zvolených brýlí
pak to své zvolené uvidíš,
svůj vlastní svět si takto vytvoříš.
V něm pak přebýváš,
jeho prostředí si užíváš.
Je na bíledni,
že každý den (zdánlivě) všední
žijeme si vždy po svém.
Co si vybereš Ty?

Prostý a krásný, díky Pavle