Ztraceni v pozemskosti hledáme se
v myšlenkách našich temných zákoutích.

Jsme tu a přece ne –
jen jakési slupky bytí
mátoživě se pinožíme
prašnými cestami dnů a roků.

Sevřeni v kazajkách
mechanických pohybů i myšlení
drobty skutečnosti sbíráme nesměle
ve škarpách a kanálech výkřiků z nocí
svých náhlých prozření,

tak neúnosných pro naše nicotná bedra,
tak oslepujících svou hravou nevinností
až bezmocně jektáme a drkotáme zuby,
vlastní slabosti a nakypřených egoismů
přepečliví žoldáci.

Hlavy však přesto snad zdvižené ke hvězdám
v neutuchajícím hledání
a snahách o splynutí s řádem a celistvostí.