15. 9. 1896 Mrchojedy u Domažlic
Drahý Jindřichu.
Tentokrát ti píšu spíše o radu, jestli ne o tvou osobní návštěvu.
Vím, že jako nejlepší středoevropský detektiv jsi velice vytížen, ale snad, svému starému příteli neodepřeš svou pomoc.
Pokusím se ti popsat vše co nejpřesněji.
Věc se nezdá být nebezpečná a i když jsou místní lidé zvyklí na ledacos, temné záhady je děsí.
Od 18.7. tohot roku se začali objevovat záhadné černé objekty roztodivných tvarů na různých místech po okolí.
První objekt našel mistr kolářská Johan Darský ve své dílně v Jeníkovicích. Když brzy ráno vešel dovnitř, uviděl na zemi ležet podivný černý kruh.
Byl asi tři centimetry vysoký a průměr měl asi šedesát centimetrů. V hospodě to popisoval asi takto:
„ Na první pohled to vypadalo jakési kolo od trakaře, ale bez ničeho, prostě vykuchané kura, ale drželo tvar.
Pak na to začalo svítit slunko a v tom tolika včel. Bylo to i dost těžký, měl jsem co dělat abych to dostal ven.“
Mistr Darský je bodrý člověk, bral to, jako hloupý žer. Kolo prostě vytáhl ven na hnůj, kde ho nechal včelám a ptáků.
Ani se nepozastavil nad tím, jak se tam ten kruh dostal. Když jsme se ho na to ptali, řekl s úsměvem: „ to tak pěkná dívčica, co jsem ráno potkal.
Vlasy jak havran, oči jak trnky a rty, no jen utrhnout. No šla právě směrem od dílny. A chlapy, ani se za mnou neotočil.“
Ušklíbal se mistr, je totiž dost na ženské. Taky si ho žádná nevzala, i když je to pěkný chlapy.
Příteli, nechci ti psát hospodské řeči starého mládence, ale i ta dívka s případem souvisí.
Asi o tři týdny později se objevil nový předmět, přesněji předměty. Tentokrát je našel mladičký mlynářův synek, když si přišel hrát k potoku.
Vypadaly dost podivně, jako žabí nohy od kotníčků dolů, s placatými prsty a s blánou mezi nimi.
Ale velikosti lidské nohy, snad dokonce větší. A tam, kde by začínalo lýtko, byla jen díra, takže se to dalo nazout jako bota.
Místní tomu říkali žabáky. Barva, váha i reakce včel byla úplně stejné jako u kruhu v dílně mistra kolářského. A tu ještě jedna shoda.
Právě ta černovlasá dívka. Mlynářův popis se přesně shodoval s popisem Darského.
Potkal jí toho rána. „Po cestě od potoka jsem potkal milou slečnu. Moc pěkně se sama v sobě usmívala.
Jenže u potoka po ní zůstaly ty žabáky.“
V tomto okamžiku místní obyvatelé opravdu znervózněli, zkoumali žabáky i kruh a dokonce se obrátili na obecního strážníka.
Ale copak ten něco může? Zatknout neznámou dívku o které vlastně nikdo neví, kde je?
Poslední záhadný objekt se našel, asi před týdnem, v Korizích. Nejprve si toho nikdo nevšimnul.
Až do chvíle, než místní obyvatelé zahlédli záhadnou černovlasou dívku, jak odchází silnicí z vesnice. Rozběhli se za ní, ale zmizela jim.
Když se vrátili, našli mezi stromy na náměstí, vyset nataženou černou úzkou šňůru.
Dlouhá byla několik metrů o průměru jen asi deseti centimetrů. Kluci jí shodili na zem a v tu chvíli zase spousta včel.
V této vesnici žije Jaromír Doura. Jako mladík se vyučil cukrářem na Moravě. A ten tvrdí, že ta černá hmota je takzvaný pendrek.
Je to velice oblíbená moravská laskominka. A vyrábí se z lékořice. Prý je to velice zdravé.
Teorie o pendreku je zajímavá a možná i správná. Ale proč se objevuje tak záhadně? Dělá to ta dívka? Kdo to je?
Proč to dělá a kde by na to vzala sílu? Všechny ty předměty byly velice těžké.
Drahý příteli, otázek je spousta a odpovědi žádné. Lidé jsou nervózní.
Mám strach i o tu dívku, aby jí nakonec neublížili. Prosím tě přijeď, nebo alespoň poraď, jak můžu uklidnit situaci.
Tvůj kamarád
Albert Jurina
Učitel