VĚČNÉ ČEKÁNÍ

Rozplizlé čekání na smrt
život bez řádu
touhy v zapomnění.

Ponurá šeď
i když slunce ostře svítí
neopouští pokoj
kde nešťastník ještě dýchá.

Dusí se prachem lží
předsudek visí mu
z koutku úst.

Oči na vrch hlavy.
Kolik mu ještě zbývá?
Asi dost, udaný věk
začíná trojkou.

Stačí otevřít dveře
a jít.
Tak proč nechce být oslněn?
Strach.