Manželé. Ona kolem šedesátky, on robustní a svěží sedmdesátník. Stojí na autobusové zastávce, žena pročítá pomačkaný papírek.

On: Tady v tom domě naproti žil a pracoval doktor Otakar Zich, skladatel. Byl jsem se tam podívat, když jsi nakupovala.

Ona: Ty stehna ve slevě už neměli…

On: Něco mi to jméno říká, ale nemůžu si vzpomenout.

Ona: Já jsem si nevzpomněla na tu hořčici.

On: Doktor Otakar Zich… bručí si  a podrbe se na hlavě.

Ona: Vzhlédne… Proč sis nevzal čepici?

On: Co on to jenom skládal?

Ona: To je jedno.

Večer. Pořád oni dva. Měli sekanou bez hořčice, ona pročetla slevové noviny, on si ubalil dutinky a poučil ji o zprávách ze světa. Jdou spát. Ona v růžovém pyžamku s nápisem Barbie, které jí koupil. On v posledním pyžamu, které mu ještě zbylo po první manželce. Počká, až si ona lehne, pak zhasne lampičku. Natáhnou se k sobě, aby se políbili a oběma jim lupne v zádech. Srdečně se tomu zasmějou.