Zvolna mě naleptávej
svou podzimní melancholií.
Voď mě vlhkým listím
až do dna.
Do hloubky listopadové jinovatky,
ve které se spolu bosýma nohama
projdeme až do do rána.

Zítra mě zase spaluj.
Na troud.
Počítej praskání polínek
mých nahých žeber.
Zpopelni prožitky
a rozhoď je po větru
u naší lísky.
Prospěme se temnou duše nocí.
Na jaře se tu spolu zaskvíme
jako Filemón a Baucis.
Ve své věčné nádheře.
Navždy spolu.