jdu podmáčenou

zemí

brodím se v předklonu po směru vláken

svých myšlenek

hledám tě

a musím se smát

našim bitvám co jich je

na téhle tapisérii

vypadají tak oduševněle

přilbice ti sluší

a moje ňadra ach

mléčné hladko

panen

kde tě mám?

odlili jsme

z něj tvářičky

našich synů

a porcelánové ticho

mezi

bouřkami

přesto se

tu a tam

ještě dotkneš mých

dužnatých

květů

jako starého obra-

zu

jsme spolu nataženi

na rám

až praštíme hluboko

uvnitř

cítím ten

tah

řídneme

spolu

pro syny

a pro slavný

ideál