III.
V úžasu běsu proud
Vidím sám sebe lkáti
Není to bláznův bloud?
Netančí se mnou svatí?
Jen v dlaních svrbí hlad
Tu hlínu rozmetat
Padám na kolena
A prsty v půdu bořím
Pravda je pohřbena
Rozerván cele hořím
Jen v očích soli mat
Nutí mne slepě řvát:
„Odpust mi, prosím Tě!“
Já vraha v sobě seznal
„Ze země vyrvu Tě!“
Viník se k činu doznal
Jen spěšný pohyb paží
Odkrývá těla šat
Ztracené přístřeší
Do nitra hloubým tunel
V zapadlých zákoutích
Rozplétám víry chumel
Jen stisk Tvůj mne oblaží
Srdce běh vykřesat
Když slunce vychází
Do krve, slz a potu
Držím Tě v náručí
Dýcháme k nebi zrodu
Jen tak se neodvážím
Naději pohřbívat
🙂