Rozhovor

– Ahoj, jak se máš? Holka, já Tě už neviděl, ani nepamatuju…
– Aale… Ujde to… Taky jsem Tě dlouho neviděla. Kde ses toulal celou dobu?
– No to víš, tak různě… Holka tak Ti nevím, čím to je, ale poslední dobou porád nějak přibývám a zase ubývám na váze… Věřila bys tomu?
– Chichichi… Věřila, to se ví… Takové věci já znám.
– Hmm… a odkud?
– A nepovím, nepovím!
– No každopádně… Když zrovna přiberu, je mi dost těsno v oblečení.
– Chápu.
– V takových chvílích bych se na to oblečení nejradši vykašlal – říkám si, že mi třeba bez něj taková zima nebude.
– Taky myslím, že by nemusela být… Jó, chtěla jsem se zeptat: Nechceš někdy zajít?
– Jako kam?
– No tak… Na návštěvu…
– Hm, no jo, už jsem u Tebe vlastně dost dlouho nebyl… A jakej je k Tobě teď přístup?
– No… řekla bych, že určitě lepší, než minule…
– Už tam nejsou – myslím ve vstupním traktu – žádné zádrhele?
– Neboj, nebudou. Jo hele, a přijď až budeš zrovna přibírat – myslím na té váze.
– Jo… Bez problému, to je každou chvíli. ….. Hele, a to bychom si mohli dát zase nějakou hru, jako posledně. Znám zase nějaké nové, myslím, že se Ti budou líbit.
– Super! A jaké hry to jsou? Můžeš naznačit?
– No všechny jsou pohybové. Dost se od sebe navzájem liší, ale mohou mít dost podobný výsledek.
– Tak to se nechám překvapit.
– OK, tak Ti cinknu, až to bude aktuální?
– Jasnačka. Myslím, že se ke mně akorát vejdeš.
– Paráda. Hele tak zatím.
– Papa, už se těším.