Osamělý v samotě,
osamělý mezi lidmi –
leckdy ještě více.
Projít zdí, neviditelnou bariérou
kterou máš uvnitř sebe.
Touha po blízkosti
a zároveň děs…
Může blízkost jiné osoby
ohrozit tě?
Dokonce snad i na životě?
Pád do hluboké regrese…
Však nechceš za chudáka být!
Ani za dítě či mrzáka!
Jak s tím naložit?
Jak k tomu přistoupit?
Jaké možnosti tvému okolí zbývají,
když tě chce podpořit?!
Zapeklitá šlamastyka…
Ufff… Nech to být.
Přijmi věci, jak jsou.
A věř, že se pohnou.
Každý tu má své jedinečné určení.
Bez tebe by svět nebyl úplný.
Něco by v něm chybělo.
Neupírej nám přínos,
který představuješ!
(To by znamenalo,
že nás velmi ochuzuješ.)
Nabídni nám svůj autentický potenciál
takový, jaký je.
Nemůže být ani zmínka o tom,
že tu snad něco nehraje.
Svět úplný jen a jen s tebou je…

Sedmá sloka mě dostala. Dokážu si představit, že stojím u předčasného konce, přečtu si ji a pak se vrátím. Díky.