Přínos

Osamělý v samotě,
osamělý mezi lidmi –
leckdy ještě více.

Projít zdí, neviditelnou bariérou
kterou máš uvnitř sebe.

Touha po blízkosti
a zároveň děs…
Může blízkost jiné osoby
ohrozit tě?
Dokonce snad i na životě?

Pád do hluboké regrese…
Však nechceš za chudáka být!
Ani za dítě či mrzáka!
Jak s tím naložit?
Jak k tomu přistoupit?

Jaké možnosti tvému okolí zbývají,
když tě chce podpořit?!

Zapeklitá šlamastyka…
Ufff… Nech to být.
Přijmi věci, jak jsou.
A věř, že se pohnou.

Každý tu má své jedinečné určení.
Bez tebe by svět nebyl úplný.
Něco by v něm chybělo.

Neupírej nám přínos,
který představuješ!
(To by znamenalo,
že nás velmi ochuzuješ.)

Nabídni nám svůj autentický potenciál
takový, jaký je.
Nemůže být ani zmínka o tom,
že tu snad něco nehraje.

Svět úplný jen a jen s tebou je…

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Pavel Tresnak

Básně i jiné texty píšu již delší dobu – s rozdílnou intenzitou, podle toho, kolik přichází podnětů. Je to zajímavé a často i objevné zároveň... Vždy mě znovu překvapuje, jak se texty píšou vlastně samy. Ruka „jede“ po papíře a když je dopsáno, papír se odloží. Někdy až druhý den zjistím, co jsem to vlastně napsal a mnohdy jsem překvapený – rozhodně bych to nevymyslel.

1 komentář u „Přínos

Napsat komentář