Žít, ano, žít,
sám sebou při tom být.
Zní to obyčejně.
Samozřejmě.
Chuť něco dělat
– cokoliv…
Kde je ta bariéra?
Jakási neviditelná stěna?
Je tam, to je jisté.
Vždycky tam byla,
téměř odjakživa.
Stěno, já tě ctím…
Mělas´ svůj účel a smysl.
Mám k tobě respekt,
mělas´ své určení.
Mnoho let už se mnou jdeš…
Děkuji ti za společnost…
Zvykli jsme si na sebe,
přesto však se těším,
až se rozplyneš.