Nebaví mě čichat klimatizovaný vzduch
– přestávám hluboce dýchat.
Nebaví mě se dívat na počítačový jazyk zobrazený na pracovním stole
– přestávám vidět.
Nebaví mě naslouchat technickému slovníku a prázdnotě slov
– přestávám slyšet.
Nebaví mě se dotýkat pouze počítačové myši
– přestávám cítit
Umírám.
( sdíleno s Otevřenými v kavárně Dobromysl a s www.totem.cz v Jindřišské věži – děkuji za prostor)
soucítím a držím palce 🙂
Báseň je pěkná a srozumitelná a vyjadřuje postoj autorky. Ovšem počítač sám o sobě není škodlivý. Je to jen nástroj práce určitého druhu a dají se na něm dělat úžasné věci, po mailu nebo fcb se můžeme spojit s lidmi, které bychom v životě nepotkali a i ti nám můžou pomoct nebo my jim. Jako všechno je potřeba najít rovnováhu mezi reálným a virtuálním světem, ale přitom mít na paměti, že pořád jednáme se skutečnými lidmi a ne s roboty. Nebo… možná…. když člověk příliš sedí u počítače… nestane se… z něj…. r-o-b-o-t???!!!!
pravda je ve slově příliš …