Chtěl bych tě vidět, Andílku
Chtěl bych zjistit
Jestli jsi pořád tak bezradná
Poznat, zda se pořád dokážeš rozplakat
Z mě neznámých důvodů
Jestli jsi pořád tak bezradná
Jako jsi, Andílku, bývala
Chtěl bych tě, Andílku, sevřít v náručí
Strážit před útočníky
Chtěl bych tě na tvář políbit
A tiše zašeptat, že jsem tě měl
A nejspíš budu mít
Vždycky rád
Chtěl bych tě vidět, Andílku
Ale… trochu mám strach
Že jsi se v ženu proměnila
A ženskými intriky nakazila
Tak se, přiznávám se, nepatrně obávám
Že to hraní neprohlédnu
Ty mě k sobě připoutáš
Já v tobě ztroskotám
A nikdo mě už nezachrání

Je to krásné- pro mě je to o zkroskotávání (já se to zase pokusila vyjádřit v povídce Báseň pro broučka … http://www.otevreni.com/2012/05/01/co-to-je-zit-basen-pro-tebe-a-pro-broucka/) … Přeji Vám vztah, neb je krásné docilování jednoty ve dvou.