Andílku

Chtěl bych tě vidět, Andílku
Chtěl bych zjistit
Jestli jsi pořád tak bezradná
Poznat, zda se pořád dokážeš rozplakat
Z mě neznámých důvodů
Jestli jsi pořád tak bezradná
Jako jsi, Andílku, bývala

Chtěl bych tě, Andílku, sevřít v náručí
Strážit před útočníky
Chtěl bych tě na tvář políbit
A tiše zašeptat, že jsem tě měl
A nejspíš budu mít
Vždycky rád

Chtěl bych tě vidět, Andílku
Ale… trochu mám strach
Že jsi se v ženu proměnila
A ženskými intriky nakazila
Tak se, přiznávám se, nepatrně obávám
Že to hraní neprohlédnu
Ty mě k sobě připoutáš
Já v tobě ztroskotám
A nikdo mě už nezachrání

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Karel Robert Malina

Karel pochází z krásného lázeňského městečka Poděbrady, kde celý život působil jako lázeňský lékař srdečních chorob. Na velmi těžká stará kolena rozhodl se strávit poslední životní chvilky v malém bytě na pražském okraji s jedinou spolubydlící. Karla by měl každý rád, je to veselý chlapík, ovšem trpí úzkostmi stáří, fobiemi téměř ze všech sdělovacích prostředků a veřejného života obecně, tudíž je málo kdy k vidění a vzhledem k nedostatečnému hlasovému fondu taktéž k slyšení. Dává přednost poklidné tvorbě, potažmo snění. Psaní nejen poezie se věnuje odedávna, zatím nic nevydal knižně, ale už se to blíží.

1 komentář u „Andílku

Napsat komentář