Jsou dny, kdy se ztrácím
Ve své špíně, ve své touze, ve svých snech i cílech
Jsou dny, kdy se nalézám a říkám si,
Že už je beztak všechno objevené
A můj rychlovlak
Pádící po své trati
Se na chvíli v zastávce zastaví.
A v tu chvíli
Ty mi podáš hrnek s čajem, krajíc s máslem
A já se začnu znovu ztrácet
Ve tvých pažích, ve tvých očích, ve tvém úsměvu
Tam už ale nejsem ztracený.