Letní odpoledne,
nic se nehne.
Ve vzduchu visí
snad i nehybní ptáci.
… i duch se někam ztrácí
v tíze letní tělesnosti.
Dusno se lepí
na ztěžklé nohy i ruce.
Myšlenky jsou jako z olova,
olovnatá je i obloha.
Melancholií obtěžkané
smysly prodlévají
v budoárech hutné obraznosti.
…snad přijde bouřka! …
A vše procitne ve svěží zeleni.
Princ už letí na svém koni
políbit Růženku.
Tu brzy už svou sladce probuzenou paní.