NEZAPRŠÍ

Nevadí mi
ten věčný shon
on není
není to on
to já.
Pořád utíkám
nevím kudy kam.
Do dálky se dívám.
Nestíhám.

To směšné slovo zmaru.

Nestihnu vlastní život
ujel mi vlak
do přítomnosti
tak zabedněná v minulosti
na smutek hledám lék.
A na kalhotách flek
nevnímám
že krvácím
mého výrazu
se mnohý lek.

Až jednou budu
bože, těch let
už uplynulo
až jednou, kdyby.

Chtěla bych teď
chytat ryby
na tlustou návnadu
se spolehnout.

Proč nemůžu se z místa hnout?

Ponořená do vlastní neurčitosti
počítám vlny na hladině
moje jistota je vratká.

Někdo nezavřel vrátka,
a tak vkrádám se
do cizích světů
udivená
co vidím
spoustu smetí
záplavu květů.

Udělám si kytici
z polámaných deštníků,
vždyť dokud nezaprší
nemůže uschnout
což je podmínkou pro to, aby se něco stalo.
Nezaprší a nezaprší.