ZPOVĚĎ UPROSTŘED ŽIVOTA

Jsi mi
tak cizí
náhle
nevím
kdy se to stalo
lpíme na maličkostech
a život běží dál
po dálnici E55
mimo emoce
a reálný svět
před tebou jen světla
červená
a v protisměru
svit oslnivých dálek.

Dobré kávy šálek
přišel by vhod
jako doktor
co místo léků
přinesl košík jahod.

Je náhoda
to co žijem
nebo přesný plán
bez statistické chyby?

Jsme si tak cizí
náhle to není
lepidlo nedrží
plakáty ze sloupů
se loupou
lodě na Vltavě
houpou
moji naději
na kolenou.

Chtěla jsem svatbu
vystrojenou
stát vedle Tebe
nahá
to by byl pocit
a pro ostatní skandál
a já bych uměla říct: No a co!

Škoda, že tohle nedokážu
flintu do žita hážu
běžím o sto šest
s větrem o závod
běžím si pro návod
na ten můj šťastnej
život
Ach, tolik let ho vyhlížím
a zatím v břiše
pořád ta samá pachuť
že to už je ono.

Umírají mé sny
umírají mí blízcí
a já stopuju u silnice
snad mi nezastaví
úchyl
snad zabiják
ne, tohle není z televize
klopýtám příkopem
v manažerském kostýmu
jen na nose mi chybí
červený kulatý míček.

Kácím se dolů
z výšek
mých vzdušných zámků
mládí
možná mi někdo fandí
je mi to už zdánlivě jedno
denně umírám
a nejhorší je to ráno.

Co se stalo, holčičko?
Vždyť neustřihli ti copánky
záříš
nikdo tě neobjímá
za to, jaká jseš?

Maminka našla
každou veš
a z hlavy ti ji vyhodila
tak to bylo tenkrát
láskyplné.

Ukonči zpověď bolavou
a s modrým nebem
nad hlavou
zkus křičet, že se ti to líbí.
Ať jiný chvíli pídí se
po osudu světa.
Dobrá poslední věta. Mlč!