Aby neshořela svíce

Kdo jde ke mně? Kdo to je?
Je to Země.

Cítím ji já v nose, cítím ji já v ústech,
kosti skládám prose, aby žily v údech.

Jaro, léto, zima chlad,
To už bylo – otoč řád.
Zima, podzim, léto, jaro,
jsem moc ráda- žiji skoro.
Žiji si a ožívám, svoji duši vyzývám:
Mluv a křič v mé uši –
Aby nikdy více,
nepozbyla sebe,
neshořela svíce!

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění, POETICKÉ OTVÍRÁNÍ 2014 | Štítky: | Autor: .

Autor: Sima Sima

Od minulého Almanachu je to stále žena středního věku, která píše básně a píše je stále poskrovnu. Neb při cestě pracovní zdolává i cestu studijní. Nachází se v době, kdy prochází proměnou a již ji moc neuspokojuje rytmus básní minulých. Z minulé doby je v tomto Almanachu báseň Co se v trávě právě třpytí?. Ostatní básně jsou nové, vytvořené pro téma ulice. „Milý čtenáři, přeji ti klidný prostor a čas pro možnost prožitku.“

1 komentář u „Aby neshořela svíce

Napsat komentář