K Bráně života jsi došel

v pravý čas,

tíhu života jsi málem neunesl

zas a zas.

Ohromen velikostí života,

bouře citů v tvé hrudi,

jsi neklidný a zlý,

člověk, co hledá spásu,

ten druhé otravuje a prudí.

Bouřlivý Duch v tobě

hledá Cestu a strádá

a Duše v Něm,

v tom, kdo hledá,

se neklidem zmítá a Vedení žádá.

 

Pokoj nalezneme až tehdy,

kdy v Tichu

spočineme

byť na malý čas,

po Tichu toužíme,

k Němu se obracíme

zas a zas.

 

Bouře v nás

a neklid mizí,

až sám sobě člověk

přestane být cizí,

až roztaje v Duši

po prvním smířlivém doteku,

co Duši hladí,

jen tehdy,

když PŘIJMEME dotek,

zažijeme blaženost,

když máme se rádi.

 

Láska k nám přichází

po kapkách,

zprvu nevinně,

pak vryje se nám do těla,

ach ne ! – takhle jsem to nechtěla.

Pak zdánlivě odejde,

jsme si cizí,

Láska a její otisk nám v dáli mizí.

 

Ne, není to snadné,

neboť Láska

to nejsou jen úžasní muži

a ženy vnadné.

 

Láska je něco hlubšího v nás,

co přichází k nám stále,

zas a zas.

 

Láska je tiché volání

tam, z nitra,

je něžná i nevinná,

též rafinovaná a chytrá.

 

Láska je plné srdce,

co bije vášnivě a prudce.

Láska je hlučný zvon,

co bije a tepe:

toť on,

toť ON !!!

 

Láska je tiché volání v nás,

co nepřehluší nic

v žádný čas !

 

Láska je BOUŘE,

co všechno rozmete,

Láska je nevinnost v očích dítěte.

Láska je krása

i důstojná smrt matky,

láska se nikdy nevrací

zadními vrátky.

 

Je přímá a čestná

a spravedlivá,

(též zákeřná a vychytralá, vdavekchtivá….).

 

Láska má tisíc podob a tváří –

je v ní SÍLA života,

jež pro nás všechny

stále ZÁŘÍ….