Potkali jsme se

potkali jsme se u stromu života úpatí

slunce mám svítilo do očí a v nich odrážli jsme se

chtěl jsi náš tanec proměnit v obětí

však jsem ti utekla, tiše, jako když motýl v dlani se loučí

zanechala jsem tě

osiřelého v davu lidí

vstříc osudu

TVÉ SRDCE VŠAK

jsem zhynout nechat

NECHTĚLA

 

svíčka skomírá, plamínek tiší

pláču teď nazdařbůh

do toho všeho

v uších mi svítá ta ohraná písnička

Nikdy

Ničeho

       NE           Nelituj

MOHU

 

pod stromem života jsme spolu tančili až do chladného mrazu rán

snad potisící

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Básnění | Štítky: | Autor: .

Autor: Alena Nezbedova

Alanée je tvůrčí experimentátorka umění všeho druhu. Čerpá z osobních prožitků i ze situací všedního dne, avšak největší inspirací je jí přátelství, láska, příroda a lidská duše. Jejími prostředky jsou slova spojená do veršů i próz, objektiv fotoaparátu a výtvarná tvorba počínaje pastelkami, konče olejovými barvami. Pravidelně vystupuje v pražských literárních pořadech jako Otevírání, Poezie na Petříně, podílela na společných sbírkách Almanach 2012 a Pomalé krajiny (vydalo nakladatelství Otevření). V praktickém životě se věnuje především rodině a práci s postiženými dětmi. www.alanee.cz

Napsat komentář